Co se týká nakupování, mohlo by se na první pohled zdát, že toto provozujeme všichni stejně. Protože co by se na tom mohlo různit, že? Jeden přijde do obchodu, vezme si to, co chce, zaplatí a jde si po svých.
Jenže ono tomu zase až docela tak není. Protože je každý z nás jiný a máme tak své specifické .
a) První skupinu našinců tvoří třeba ti, kteří nemají zase až takovou nouzi o peníze, ovšem neoplývají časem. Takoví si zaběhnou do samoobsluhy, tam popadnou v regále to, po čem zrovna jejich srdce nebo jiný orgán prahne, zaplatí a spěchají pryč. A pokud se jejich počínání v něčem mění, pak snad jedině v tom, že si coby kvapící lidé nejednou zoufají, když vidí tu frontu lidí před sebou, respektive když se musí proplétat zácpou ‚hledačů pokladů‘, kteří zatarasují uličky košíky, zatímco studují kdejaký návod nebo něco psané malým písmem.
b) Jiní již přicházejí do obchodů patřičně vybaveni poznatky z reklamních letáků nebo jiných podobných tiskovin. Už vědí, co je zrovna v akci, a jdou tedy najisto. A nejednou následně odcházejí načuřeni, protože je často ‚dobrým zvykem‘, že v obchodě právě to, co je znatelně zvýhodněné, tak jaksi došlo. Nebo to mají ve skladě, jenže to nestihli vybalit a člověk nemá tolik času, aby tam trčel, než to prodavačky napraví.
c) A pak jsou tu ti, kdo se řítí se svými nákupními taškami od obchodu k obchodu a vyzobávají výhodné nabídky. Nebo klidně i jenom zdánlivě výhodné nabídky. Toto počínání vyžaduje především spoustu času, není tedy nic divného na tom, že se mu oddávají především penzisté, nezaměstnaní a podobní lidé. Ti, kteří mají na rozdíl od pracujících času habaděj.
Jedno je však všem společné. A to to, že zpravidla míří za akčním zbožím. Nebo jím alespoň neopovrhují a berou rádi vše zlevněné.
A jsou rádi, že ušetřili.
I když je nasnadě, že ne vždy tímto způsobem ušetří. Což ví každý, kdo dlouhodobě nakupuje stejné zboží ve stejném obchodě a má tak povědomí o cenách.
Protože když například v našem Penny zlevní tuňákové konzervy na 19,90 Kč, můžou se po nich lidé utlouct. Protože jindy tyto stojí i o hodně více. Ovšem tytéž konzervy stály ještě před pár lety necelou desetikorunu. V neakci.
Takže lidé v obchodech taktizují, mohou-li. A obchody taktizují též. Už to dotaktizovali tak daleko, že jsem k nám do Penny skoro přestal chodit. Nemám totiž chuť nechat ze sebe dělat šaška. Třeba když čokoládu, která byla ještě nedávno stabilně za dvacku, výjimečně akčně zlevní ze sedmdesáti na čtyřicet korun. A lidé by jim za tu slevu ruce utrhli.