Dříve to bylo s koupí auta více než těžké. Na našem trhu byly většinou pouze vozy československé výroby, jichž nebylo nikdy dost, protože se vyráběly především v takovém množství, aby se dlouhodobě zajistila práce dělníků v automobilkách, a nikoliv aby se co nejrychleji nasytil trh, a navíc se – jak to mnozí dosud pamatujeme – leckdy neplnil plán. Protože někdy se zkrátka nechtělo pracovat zaměstnancům automobilky, někdy se nechtělo pracovat někomu z dodavatelů nezbytných součástek nebo nebyl materiál a tak výroba vázla.
Jistě, i tenkrát jsme měli i alternativní dodavatele vozů zahraničních, jenže ani sovětských vozidel, mrňavých polských Fiatů nebo východoněmeckých bakelitových Trabantů nebylo nikdy dost.
Jaká to dřív byla sláva, když se někdo konečně dočkal nového vozu! Případně kolik radosti měl i ten, kdo od někoho na inzerát koupil nějakou tu ojetinu, jež bývala nejednou notně velkou sázkou do loterie, protože se v dané situaci svého vozu často zbavovali hlavně ti, kdo na ně nedokázali sehnat náhradní díly a podobně.
Tehdy člověk radostně vzal to, co bylo. Byl rád, že má aspoň něco. Protože přece nemusel mít vůbec nic.
Dnes už je ale úplně jiná doba. Dnes už je na našem trhu automobilů až až. A je tu právě opačný problém než kdysi – je problém najít dost zákazníků, kteří by si na nasyceném trhu ještě chtěli auto koupit. Takže tu máme různé slevy, akce, doplňky zdarma, leasingy, půjčky, splátky a co já vím, co všechno ještě.
Nabídek je spousta. A člověk by tak neměl sáhnout jen tak po něčem, měl by si vybírat. Je tu , jen je třeba to odhalit.
Je logické, že velkou roli sehrává cena takového vozu. Ovšem tato by neměla být v žádném případě jediným kritériem, podle kterého se člověk rozhoduje.
Je třeba dát si pozor i na velikost takového vozu, a to ve všech směrech. Máme-li v rodině někoho urostlého, měl by být vůz dost vysoký na to, aby si v něm tento za jízdy neotloukal hlavu o strop, máme-li rozvětvenou rodinu, je třeba i vůz delší, respektive širší, abychom se do něj poskládali. Odpovídající velikost by měl mít i kufr, čímž nemám na mysli, že bychom do něj strkali třeba babičku, na niž už nezbylo sedadlo, nýbrž to, že je třeba někam naložit i nákup nebo jiné přepravované věci.
Vhod může přijít i jen autorádio odpovídající potřebám, příjemné mohou být vyhřívané autosedačky, držáky na nápoje či mobil, význam sehraje třeba i docela obyčejná opěrka hlavy a leccos dalšího.
A tak by člověk neměl kupovat bez rozmyslu, měl by si takový vůz a pobyt v něm řádně vyzkoušet. Aby nakonec třeba ke své nelibosti nezjistil, že sice může brát stopařky, ale jeho vůz bohužel nemá lůžkovou úpravu.